Jak žít fakt dobrý život
Považuju se za optimistického a pozitivního člověka a celkem mě překvapilo zjištění, jak hodně mám aktivní detektor na eliminaci chyb a nedokonalostí. A jak tenhle detektor řídí moje chování pokud jde o životní směřování, ale i běžné každodenní jednání. Uvědomila jsem si to, jak jinak, když jsem k podobnému zjištění dovedla jednu klientku.
Nemusíme být vůbec přehnaní perfekcionisté a vědomě prahnout po dosažení dokonalosti a štěstí. Ale i tak podvědomě směřujeme k odškrtávání toho, co nás irituje a není podle našich představ.
Jenže tohle nastavení s námi dělá něco hodně toxického: vytváří v nás pocit nekompletnosti, nedostatku, nedostatečnosti a neustálý vnitřní tlak, že musíme víc a víc. Ne snad že bychom si to vědomě říkali, celé se to děje tak nějak podprahově. A víte co? Došlo mi, že už to nechci, protože takové nastavení mě obírá o moji sílu. Nechci takhle vyčerpávat svou energii. Nejen, že je to předem prohraný boj, ale hlavně proto, že bojovat se životem je to poslední, co bych chtěla. Mám to právě naopak: toužím s ním hrát v jednom týmu.
Přepni se
Často si představujeme, že dokonalost znamená stav bez chyb, nemoci nebo smutku. Jenže takhle život nefunguje. Snaha eliminovat vše „negativní“ nás vyčerpává, protože je marná.
Z vlastního života i klientské praxe jsem pochopila, že skutečná úleva nepřichází s odstraněním problémů, ale s přepnutím vnímání reality. Když přestanete vidět nedokonalosti jen jako „problémy k řešení“, začnete je brát jako NUTNOU A PŘIROZENOU součást celku a hlavně se podle toho začnete i chovat, stane se něco magického: Změní se vaše vnitřní vyzařování, pocítíte neuvěřitelnou lehkost a bezpečí, přestanete se hnát a začnete si doopravdy vážit obyčejných věcí – ano, to je ta často skloňovaná vděčnost. Najednou zjistíte, že skvělý život už máte.
Dokonalé je to, co má svůj rub i líc. Světlo i stín. Je jasné, že jednou se přepnout do tohoto stavu vnímání reality a zůstat v něm for ever asi nepůjde, ale občas tam pobýt není vůbec žádná utopie. Jen to chce se tak opakovaně nastavovat.
Jak získat vibe dobrého života
Zkuste to aspoň na chvíli, nejlépe hned teď a pokuste se to nastavení udržet co nejdýl. Tady máte tříkrokový postup:
- Je to DOBRÉ
Kdykoliv se přistihnete při myšlence nebo chování ve stylu„ještě musím tohle, to není dobré, nebo tohle tomu chybí“, zastavte se a řekněte si: „Vždyť už teď je to dobré. Je to dokonalé přesně takové, jaké to je. Hlavně klid.“ Podívejte se na tu věc jako na celek, kterému nechybí žádná „podmnožina“ k tomu, aby byl úplný. A taky se podle toho chovejte. - Není to tvoje CHYBA
Pokud se objeví smutek, únava nebo chyba, neřešte je jako nepřítele, kterého je třeba vymazat, překonat nebo porazit. Berte je jako součást života. Místo otázky „Co je se mnou špatně?“ to vezměte jako NORMÁLNÍ a PŘIROZENOU součást reality. - Jsem BOHATÝ
I když se ta věc na první pohled zdá „špatná“, zkuste ji vnímat jako součást toho dobrého. Máte sice rozlité kakao na stole, ale je to proto, že váš domov je plný života. Anebo cítíte únavu po práci, ale je to díky tomu, že máte práci, na které vám záleží. Přepněte pozornost z toho, co chybí, na to, co už je přítomno a čím jste byli od života obdarováni.
Dobrý život nepřichází, když je všechno hotové a bez nedostatků, ale když se přestanete hnát za iluzí, že to takové být musí. Tehdy spatříte, že to, co už žijete, je fakt dobrý život.
