Kouzelné zaklínadlo: „Teď!“
Ukazuje se, zas a znova, že přítomný okamžik má neuvěřitelnou sílu.
Přítomnost je to jediné, co skutečně existuje, narozdíl od minulosti, budoucnosti, nebo představ, které existují jen v naší mysli.
TEĎ je vstupem do matrixu, nebo spíš výstupem z něj.
Můžeme to zažít v praxi mindfulness nebo meditaci, kdy vnímáme svoje tělo prostřednictvím dechu. Když zůstaneme pozorností uvnitř těla a skrze dech se naladíme na bytí v nás, je od něj už jen krůček k všudypřítomnému bytí, jehož se staneme součástí.
Síla přítomného okamžiku se potvrzuje i v klientské praxi. Když do rozhovoru nepřicházím s ničím naučeným, připraveným, když si předem nic nemyslím, nijak nehodnotím to, co klient říká a nechám ho vyslovit jeho pravdu, přítomný okamžik nabídne „řešení“ sám skrze klientovo prožívání. Jde jen o to nechat ho, ať se vynoří samo, netlačit na pilu, nepodsouvat, nesnažit se, umožnit.
Moc přítomného okamžiku se ukazuje i v každodenním prožívání. Když máme tu šanci následovat to, na co máme chuť, kam nás to přirozeně vede, co nás „volá“. Ono volání může být ošemetné, obzvlášť pokud je to naše hlava, která si to, že nás něco volá, myslí. Pokud to volání však pocítíme svým tělem nebo srdcem, zažívaná přítomnost má potenciál stát se malým zázrakem každodennosti.
Zdá se, že abychom se do takového stavu mohli dostat, je třeba vůbec nic si nemyslet, nebo spíš myslet si co nejmíň. Spíše jen vnímat. Jde vlastně o to, přestat vyhodnocovat. A co jiného je to vyhodnocování, než neutuchající screenning okolí, jestli mi z něj nehrozí nějaké nebezpečí?
Vstupenkou do přítomného okamžiku je zakušení důvěry a bezpečí. Ano, můžeme namítnout, že nám to nejde, protože jsme zkrátka nedůvěřiví, nebo jsme zažili nějaké trauma.
Jenže pro důvěru se můžeme rozhodnout. Rozhodnout se, že důvěru dáme a že budeme věřit v dokonalost svoji i světa, v němž žijeme. A následně ji také malými kroky prokazovat – vstupovat do přítomnosti a prostě jen být bez ochranných štítů, soudů, obran a kontrol. Aspoň jednou denně a na malou chvilku.
Po krůčcích se osmělovat, abychom se pak s důvěrou mohli položit na vodní hladinu a nechat se nadnášet. V souladu s přítomností.
