Sebelásku musíš zažít v těle
Víte, jak se říká myslet out of the box? Umět se podívat na věci nečekaně a jinak.
Představte si, že byste tenhle pohled out of the box zažili se svým tělem. Že byste najednou svoje tělo spatřili úplně z jiné perspektivy. Ne jako něco, co je třeba živit, šatit, udržovat zdravé a v kondici, aby neonemocnělo, nebo zajišťovat, aby to splňovalo parametry krásy.
Ale že byste ho brali jako příbytek svojí duše. Jako to místo, kde sídlí vaše Já. A tak byste se k němu taky chovali.
Dámy, pamatujete, jak jste si hrály s panenkami a dělaly jim pokojíček? Aby to tam měly útulné a hezky zařízené? Tak přesně takhle to myslím.
Představte si, že byste se najednou ke svému tělu začali chovat jako k místu, kde sídlí ten nejdůležitější ve vašem životě. Přát si to mít hezké a funkční pro toho, kdo tam bydlí, protože toho mám nejvíc rád, protože mu chci projevit úctu a lásku. Protože pak pro něj bude snazší dávat ze sebe to nejlepší a dobře žít. Tak tak nějak. Dokážete si to představit nebo to pro vás není možné?
Pokud je to pro vás těžké, je to prostě proto, že žijeme spoustu let ve světě, který takovou perspektivu nesdílí. Žijeme ve světě, který je boxem, kde se na tělo nahlíží úplně jinak. Proto může být těžké si to jen představit.
Ale co kdybychom v tomto paradigmatu úcty k tělu byli vychováváni? A stejně přirozené jako být slušný, nekrást, by pro nás bylo chovat se ke se svému tělu s úctou a láskou, protože to je dům našeho života, toho nejcennějšího, co máme.
Došlo mi to v souvislosti se sebeláskou, které se dotýkám takřka s každým klientem. Zažívat ji, je pro nás mnohdy těžké a pokud se tak stane, děje se to skrze tělesné uvědomění. Jinými slovy jestli chcete zažít to, že se máte rádi, musíte to zažít v těle. Proto je naše tělesnost pro naše sebepojetí a vyrovnanou psychiku tak důležitá.
Ano, o těle se v souvislosti s psychikou mluvívá, zejména pokud jde o sport, tělesnou aktivitu nebo třeba hormony, které produkuje. Mluvíme taky o stravě, která ovlivňuje náš mikrobiom a tudíž i to, jak se cítíme duševně. Jenže tyhle pohledy implikují výkon, že něco musím dělat správně, abych něčeho dosáhnul.
To, co však pro své tělo potřebujeme, je něco daleko obyčejnější, mocnější a hlavně přirozenější. Propojit ho se zážitkem lásky.
Anebo z opačného konce: pokud se máme upřímně rádi, dojde nám, že se ke svému tělu neboli chrámu naší duše, hezky chovat prostě chceme.
A protože „chrám duše“ už pro někoho může být too much, dejme si teď trochu praxe aneb
🌟 Týdenní challenge čili Tělo jako brána k vnitřní síle 🦁
Zkuste jeden týden věnovat tomu, že změníte perspektivu pohledu na své tělo a sladíte ji se svým chováním:
- Vnímej úroveň energie a vyhov jí: Zastav se během dne a zjisti co tvé tělo opravdu potřebuje. Odpočinek, protažení, ticho? Vyhov mu.
- Stravuj se, jako bys živil to nejcennější, co máš. Vybírej jídlo s myšlenkou: „Dává mi to sílu? Dělá mi to dobře?“ Dopřej si čas na přípravu dobrého jídla s nezplundruj ledničku z pocitu hladu a nedostatku.
- Hýbej se pro radost, ne pro výkon: Běž se projít, zatancuj si v obýváku, dopřej si sex nebo se protáhni v místech, kde to tělo potřebuje. Proto, že ti to dělá dobře a máš z toho radost, ne proto, abys spálil kalorie, splnil cíl na hodinkách nebo že bys měl.
- Večer se ve svém těle setkej sám se sebou. Než usneš, polož si ruku na hrudník nebo na břicho. Vzpomeň si co dobrého tě za ten den potkalo, co dobré jsi udělal a poděkuj za to, že máš tyhle chvíle ve svém životě. Prociť vděčnost v těle – všimni si, jak a kde ji v těle cítíš.
