Duševní gramotnost: Umím číst sám sebe?

Všichni si přejeme žít podle svých představ, ale nevíme, jak přesně se to dělá, a tak většinou postupujeme metodou pokus–omyl. Něco vyjde, něco ne. Většinou odpovědi na to, jak se rozhodovat, hledáme venku. Co když se ale nacházejí uvnitř nás samých? 

Ve škole se učíme číst, psát a počítat, pracovat s informacemi zvenčí. Už nás ale systematicky nikdo neučí číst sami sebe. Rozumět tomu, co prožíváme. Zacházet se svou myslí tak, aby nám sloužila. Vnímat signály těla. Opírat se o to, co nás přesahuje a dává životu smysl. Spolupracovat se svými emocemi. A právě o tom je duševní gramotnost.

Šít si život na míru

Pro většinu z nás je jednou z nejdůležitějších hodnot svoboda. Možnost žít podle sebe, mít na výběr a nebýt uvězněný v cizích očekáváních, tlacích společnosti nebo naučených vzorcích. Šít si život na míru.

Zároveň se však o svobodu často ochuzujeme sami. Upřednostňujeme představy o tom, jací bychom „měli být“ na úkor toho, kým jsme. Odpojujeme se od své podstaty ve prospěch výkonu, fungování na sílu nebo nějaké dokonalé image.

Univerzální návod na život neexistuje – každý potřebuje něco jiného. Existují však univerzální principy, jak se sebou zacházet tak, aby bylo možné žít svobodně a podle svého, aniž bychom omezovali sami sebe. A právě tyto principy tvoří jádro duševní gramotnosti.

Holy i human, prostě holistický

Není to tak, že bychom trpěli nedostatkem informací o osobním rozvoji. Knihy, podcasty, kurzy, citáty, návody – je toho spousta. Často jsou ale roztříštěné, někdy i protichůdné a bez širšího kontextu.

Chybí nám porozumění lidskému prožívání jako celku. Celku, který má mnoho poloh, je mnohoznačný a vlastně i protichůdný. Máme to božské i zvířecí v nás. Mužské i ženské, aktivní a pasivní. Potřebujeme cítit lásku, ale používat svůj rozum. Potřebujeme si držet hranice, a přitom vycházet s ostatními. Ošetřit duši, ale postarat se i o svoje ego. Potřebujeme ucelený koncept, který bere v potaz vše, co nás tvoří a zároveň nám umožňuje navigovat se životem v souladu se svou jedinečností. 

Pět klíčů k vnitřní síle

Aniž bych si toho byla úplně vědoma, vždy jsem něco podobného hledala a věřím, že rozhodně nejsem sama. Klientská praxe mi ukázala, že znalost takového konceptu dokáže předejít většině našich obtíží, jakkoliv různých oblastí našeho života se dotýkají. A naše společnost se všemi svými současnými výzvami ukazuje, že takový navigační rámec potřebujeme jako sůl. 

Ne, že by takové systémy nebyly. Je jich spousta, každá kultura i doba má ty své. Ale lidé a svět se mění obrovskou rychlostí. Potřebujeme něco, co zohlední to, jací jsme dnes. Co pro nás bude bude uvěřitelné, srozumitelné a přijatelné. To všechno jsou důvody, které mě vedly k vytvoření  Pěti klíčů k vnitřní síle, konceptu duševní gramotnosti pro člověka dneška.

Everything you need is inside you

Často se říká, že všechno, co člověk potřebuje, má v sobě. Zní to inspirativně, ale bez dalšího vysvětlení zůstává tato věta spíš prázdným sloganem.

Co přesně máme k dispozici? Jak s tím zacházet? Jak s tím pracovat ve chvílích, kdy je těžko? O co se opřít při rozhodování? Jak se neztratit v náročných obdobích?

Duševní gramotnost znamená umět využívat ve svůj prospěch to,  co máme neustále k dispozici –  tělo, emoce, mysl, duch, existenci, naše vnitřní zdroje. Když s nimi zacházíme uvědoměle a záměrně (nazývám to seberegulací) získáme pět klíčů, které nám zpřístupní naši vnitřní lidskou sílu.

Silnější, než si myslíme

Když své zdroje takto začneme používat, nejen že budeme skutečnými pány svého života, ale zároveň budeme daleko častěji zažívat, jak do sebe věci zapadají,  cítit se živější, silnější a propojenější se světem. Takové okamžiky vznikají, když jsme v kontaktu se sebou a zároveň otevření vůči světu.

Duševní gramotnost pomáhá vytvářet prostor, aby se takové chvíle mohly objevovat častěji. Kouzlo života, zážitek vlastní skvělosti, přirozený důsledek toho, že se sebou umíme zacházet.

Psychohygiena? Ne, dopad je daleko větší!

Duševní gramotnost není cenná jen pro naši osobní psychickou rovnováhu. Lidé, kteří jsou sami se sebou v kontaktu, prospívají i svému okolí. Je radost žít v blízkosti spokojených lidí, kteří rozumí svému fungování a nesou plnou odpovědnost za svůj život. To je další věc, ale ani to není vše.

Schopnost využívat vnitřních zdrojů, tedy toho, co nás činí lidmi, navíc znova vrací do hry hodnotnost lidskosti. Což je v době, kdy se zdá, že by nás mohla nahradit všudypřítomná superinteligentní a výkonná  AI, stěžejní. 

Mistrovství člověčenství

AI má sice k dispozici obrovské množství informací, ale nemá naše největší bohatství – tělo, emoce, mysl, ducha a životní zkušenost. Dovede nás zastoupit v mnoha věcech, ale ne v naší jedinečnosti – lidství. A právě proto je teď příhodný čas pro to, mistrovství našeho lidství si osvojit. Nejen abychom se vedle AI neztratili sami sobě, ale abychom naopak začali využívat tu opravdovou sílu našeho potenciálu, sílu člověka, která je v nás ukrytá, a použili ji pro svět, v němž žijeme.